• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Honda ani v minulém roce neponechala nic náhodě a udělila accordu drobný facelift. Nová je přední maska, ze které ubyla jedna chromová lamela. Přední světlomety působí jednotněji díky novým bílým směrovkám a přepracovaný přední nárazník dodal hondě agresivnější výraz.

Zadní část zdobí nový nárazník s náznakem difuzoru a drobné změny doznaly i zadní sdružené svítilny. Zákazník si může nyní zvolit jeden z tří nových odstínů karosérie - stříbrné Alabaster Silver, šedé Graphite Lustre a modré Celestial Blue Pearl. Honda Accord působí modernějším dojmem a i přes elegantní rysy si zachovává jistý dynamický nádech. A to i v námi testovaném provedení Tourer.

Po usednutí do vozu nás okamžitě zaujme již standardní tříramenný volant s dobře ovladatelnými tlačítky audiosoustavy, palubního počítače a telefonu. Horní část přístrojové desky je z měkčených plastů, kaplička uprostřed ukrývá displej audia nebo navigace (dle výbavy).

"Posilovač řízení je sice poměrně účinný, řidič ale neztrácí zpětnou vazbu od předních kol, jako u valné většiny konkurentů. A právě toho si na této Hondě opravdu ceníme."

Přední sedadla jsou pohodlná, jen je škoda stále poměrně krátkých sedáků. Chválíme sloupek řízení s volantem, který je směrem k řidiči téměř kolmý, takže se za ním budou skvěle cítit nejen vyznavači sportovního posezení v automobilu. Výškově nastavitelná sedadla lze navíc ponechat až překvapivě nízko nad podlahou…

A co je vlastně uvnitř nového? Interiér dostal nové potahové materiály. V rámci sportovní výbavy Type S, mají sedadla polokožené čalounění a černé polstrování stropu. Bylo také zdokonaleno vnitřní osvětlení, nově nechybí ani osvětlení v oblasti nohou.

V rámci bezpečnostní výbavy námi testovaného vozu, nesmíme zapomenout pochválit xenonové „Bi-HID“ světlomety s funkcí přisvětlení zatáček, které významně přispívají k bezpečné noční jízdě. Nechybí ani automatické přepínání dálkových světel (HSS), jenž doposud bylo výsadou spíše prémiových značek.

Naftová turbína 2.2 i-DTEC stále na vrcholu

Přestože je právě naftový čtyřválec 2.2 i-DTEC jedním z hlavních předností modelu accord, facelift osmé generace přidal několik vylepšení. Motoráři značky se zaměřili zejména na spotřebu a emise a podařilo se jim zredukovat CO2 o 9 gramů/km a to u varianty s šestistupňovým manuálem.

K úsporám došlo i díky takovým změnám, jako například instalací krytů některých prvků podvozkových částí nebo většímu přednímu spoileru s lepšími aerodynamickými vlastnostmi. Bez zajímavosti nejsou ani nová ložiska s nižším třecím odporem či optimalizace automatické převodovky u varianty 5AT.

Když jsme u těch úsporných opatření, podívejme se rovnou na spotřebu pohonných hmot. Ve městě jsme jezdili kolem 7,5 l/100 km a nutno dodat, že v termínu testování panovaly opravdové zimní podmínky. Povinné zimní pneumatiky byly tudíž samozřejmostí.

Po opuštění hranice městské aglomerace, začala spotřeba výrazně klesat. K tomu přispěla relativně dlouhá šestka, která zpříjemňuje jízdu především na dálnici. Při dálničních 130 km/h točí motor 2400 ot/min (při 160 km/h pak 3000 ot/min) a spotřebuje pouhých 6 l každých 100 kilometrů. Při jízdě po silnicích první třídy ukazoval palubní počítač hodnoty kolem 5 l/100 km, což znamená veliký pokrok a zároveň aspiraci na nevypsanou soutěž o nejúspornější agregát ve své třídě.

Jenže hlavní přednost tohoto motoru nesouvisí pouze s jeho úsporností. Pochvalu si zaslouží hlavně kultivovaný avšak specifický projev, který doprovází jakoby vzdálený pískot turbodmychadla. Zátah motoru přichází už těsně nad hranicí 1500 ot/min a nepolevuje až do zhruba 5000 ot/min. Tento projev v nás silně evokuje etalon naftových dvoulitrů od BMW.

Stabilita na úrovni a ovladatelnost pro fajnšmekry

Předchozí generace Hondy Accord trpěla určitými náklony karosérie v zatáčkách, což nebylo zrovna u dynamicky střiženého sedanu nebo kombíku příjemné. S tím je nyní konec, přestože osmá generace tohoto modelu (před faceliftem) tímto neduhem ještě částečně trpěla.

S posledním faceliftem tedy přichází i nové nastavení podvozku, jehož stabilita je na vyšší úrovni. Podvozek si naštěstí zachoval schopnost velmi slušně absorbovat nerovnosti našich silnic. Nedotáčivost byla částečně potlačena, takže vůz působí opravdu dlouho neutrálně. A co víc, auto není příliš citlivé na prudké změny směru a jízdní vlastnosti se výrazně nemění ani při plném obsazení.

Řízení Hondy Accord je kapitolou samo o sobě. Perfektně se vrací do středové polohy a je dostatečně strmé a přesné. Posilovač je sice poměrně účinný, řidič ale neztrácí zpětnou vazbu od předních kol, jako u valné většiny konkurentů. A právě toho si na této Hondě opravdu ceníme.

Další devizou Accordu 2.2 i-DTEC je manuální převodovka. Krátká řadicí páka spolu s krátkými dráhami přesného řazení dělají z varianty s manuálem asi nejlepší volbu. Tedy alespoň pro vášnivé řidiče.

Resumé

Honda Accord si zaslouží respekt a i přes některé neduhy (průměrný zavazadelník, kratší sedáky vpředu) by měla být v užším výběru snad všech zájemců o rodinné kombi střední třídy. Více než k passatu bychom ji přirovnali k mondeu a to právě kvůli jejímu zaměření na řidiče. Navíc na našich silnicích působí značně osobitě, což je bezesporu další výhodou.

Tým AUTOiNDEX.cz